„Hardcore je více než hudba!“, nicméně na většině návštěvníků Fluff festu se mi líbí to, že jedou hlavně za hudbou. A není se čemu divit, soupiska tohoto festivalu každoročně slibuje na tuzemské poměry velmi nekonvenční výběr ze zahraničních žánrových jistot, zajímavých méně známých zpestřovadel a pestrou nabídku dister, která na jiných akcích k vidění nejsou. Tento rok se mi dokonce daří přijet dostatečně včas na to, abych viděl i první hrající, takže hurá na ně...

Jen pár minut po druhé hodině vykopávají germánští mladíčci AYS. Jejich hardcorová jízda i některé poněkud neohrabané a méně uvěřitelné pózy zpěváka Schomma jsou poplatné mládí kapely, poněkud úsměvně působí to, že první písnička se začíná napodruhé a při několika prvních momentech si vokalista sám nevědomky vypíná mikrofon a skladbu téměř celou statečně odeřve bez toho, abychom z jeho hlasu něco měli. Nicméně možná právě díky těmto roztomilým kotrmelcům jisté sympatie AYS měli a poslední skladbou si (alespoň u mě) reputaci trochu zlepšili. Dalšími pány jsou bostonští THE EFFORT a to je už jiná káva. Oldschool hardcore střídá angažovaný uvědomělý přímočarý screamo-hardcore kombinující pomalejší a svižnou rytmiku. A to již trochu zamíchá v pitu, výzvy ke stagedivingu nezůstávají bez odezvy. Sympatickým pořízkem je zpěvák, který pumpuje z kapely do publika nejvíce energie, neustále pobíhá a vyřvává si hlasivky a fluffáci zažínají konečně znatelněji ožívat.

SENATA FOX mají takovou korektní a srozumitelnou angličtinu a je jasné proč. Jsou to Chorvati. Hustě vousatí a velmi civilně odění usměvaví pánové sice na počátku budí dojem, že se zde ocitli omylem a původně měli být někde na kurzu pro otce-samoživitele, ale s první skladbou vyvádí lidi z omylu. Krátké úderné kousky, zpěvák kombinuje vysoký řev s hutnou hlubokou deathovou polohou, řádí na pódiu jak smyslů zbavený a za asistence slušně jedoucí hardcore punkové mašiny. Ostatní sice více v klidu, ale celkový dojem ze SENTA FOX je velmi sympatický. Téměř před každou písničkou následuje krátké vysvětlení textu – věnujeme se tedy hlavně nadnárodním korporacím, finančním domům, rovnoprávnosti pohlaví…

To už se rozjíždí i „party tent scéna“. Akci načíná švédská crust-rock-hardcorová mlátička DEAD VOWS a působí v něm jako neřízená střela. Stan při nich praská ve švech, energie stříká až do zadních řad. Bohužel díky tomu má poměrně značné oslabení scéna hlavní, kde italové z kvarteta BORA předávají své hardcore-punkové poselství. Basový aparát jim sice na jednu skladbu vypovídá činnost, ale to kapelu nerozhází. Rozhodně ne huňatě vousatého baskytaristu Krilaze v osobitě ustřižených jeanách…

Po nich tu máme zajímavou akvizici z Ameriky. Trio GHOSTLIMB se při ladění kytar ústy svého baskytaristy snaží bavit přítomné vtipy, což se bohužel nesetkává s kýženým ohlasem. Inu Evropané mají asi trochu jiný smysl pro humor. Jejich thrash-fastcorová vichřice, kterou ve svém počtu vyvolávají, je na tom mnohem lépe. Ačkoliv kytarista i basák zpívají a jsou tak pohybově svázáni s mikrofonem jejich setu to neubírá na síle a dynamice. I tak následující, s crustovými VICTIMS personálně spříznění, OUTLAST rozpoutávají mnohem větší bouři. Skupina, která vypadá jako zdivočelé stádo geeků, pere do lidí další punk/hc se screamo vokálem v posledním tažení – publikum vděčně přijímá, ale na mne už je podobně laděných kapel na jeden den přespříliš.

V party tentu beru za vděk změnou. Poměrně nadšený jsem z melodického ale řádně obhroublého emo-punku z Nizozemí. Idealisticky zaměřené proslovy mezi skladbami nejsou dlouhé a nemají chlapácky bojovný nádech, ale působí přiměřeně zapáleně a srdečně. Někomu to zkrátka nevěříte, ANTILLECTUAL však tento problém nemají. Příjemné zpestření, prožitý poctivý punk odkazující na americké stálice scény. Místy jsem měl pocit, že mě někdo vzal a středoškolskou párty do nějakého USA teenage seriálu, kde se hrává něco poodbného - samozřejmě „bez názorů“. KINGDOM byli v Praze nedávno, po chvilce jejich produkce zjišťuji, že se nic moc nezměnilo. Nejzajímavějším na skupině zůstává fakt, že u mikrofonu je žena. Mnohem atraktivnější je v tu chvíli opět party tent, kde se připravuje lotyšská TESA.

Až na výjimky ryze instrumentální sludgové masáži by slušela mnohem mohutnější a burácivější zvuková stěna, kterou dva středně velké reproduktory ozvučující party tent zkrátka nezajistily, ale i bez toho jsem si přišel na své. Trojice z Rigy - basa, kytara, bicí, kdy bubeník obsluhoval paličkami i sampler, mi dala vzpomenout na nedávné vystoupení amerického tělesa ROSETTA na pražské Sedmičce. Ačkoliv musím, říci, že například ROSETTA je mému srdci mnohem bližší, TESA měla několik velmi krásných momentů. Na hlavní stage to odsýpá nebývale rychle, většina festivalů má skluz, Fluff však má opačný problém – antiskluz, a tak mi při pokecu s TESA unikají ANALENA a přicházím až na římské hardcoristy TO KILL. Konečně něco, co čpí alespoň trochu kovem, ačkoliv čekal jsem mnohem více a soudě dle OHLASU Z publika, jsem nebyl sám. Nicméně sympatická kytaristka Camila byla jisotu satisfakcí... Minulý rok měli poslední kapely mnohem bouřlivější ohlasy. Končí se více jak půlhodinu před desátou. V party stanu se rozjíždí tradiční dancefloorová afterparty a v arty tentu, který byl vytvořen z malého pivního stanu, vystupují první z trojice večerních stanových kapel, domácí indie/punk HISSING FAUNA. Mladičký basák s kelímkáčem v jedné ruce a s cígem v druhé si zřejmě příliš xlidíx nezískal, produkce se mi líbí, ale musím si odmýšlet velmi ledabylý zpěv, který postrádá jakékoliv charisma. Takže sbohem první dne, mám soukromou schůzku s panem Spánkem.